Rodina Lichtwitzových pocházela ze židovské komunity v Osoblaze, kde se 15. dubna 1821 narodil i budoucí zakladatel světoznámé opavské likérky Emanuel Lichtwitz. Kolem roku 1852 se Emanuel oženil s Johanou, rozenou Ehrenhaftovou (narozenou 24. května 1825 v Opavě). Podnikání Emanuela Lichtwitze v Opavě začalo roku 1861, rodina vlastnila dům na Ostrožné ulici, v němž bylo jak sídlo firmy tak v něm i rodina bydlela. Firma, vyrábějící likéry a lihoviny, likérové bonbóny, ovocné šťávy a punče, byla pod názvem ELCO (Emanuel Lichtwitz und Co.) protokolována u Zemského soudu v Opavě v listopadu 1863. Společníky firmy se stali A.C. Lemach a Moritz Munk, kteří ale v 70. letech ze společnosti vystoupili a ta přešla výhradně do rukou rodiny Lichtwitzových. Firma se rozrůstala a proto Lichtwitz přistoupil k výstavbě nové továrny na Sadové ulici č. 44. V roce 1884 byla dokončena hlavní část nového továrního areálu a sídlo firmy ELCO bylo přestěhováno společně i s rodinou majitelů, kde rodina bydlela až do roku 1938.

V manželství  Emanuela a Johany Lichtwitzových se narodilo sedm dětí, nejstarší syn Adolf se brzy osamostatnil a začal podnikat ve Francii v Bordeaux. Druhorozený syn Jakub (narozený 1853) v rodinné firmě pracoval nejprve jako účetní a prokurista a roku 1895 převzal od svého otce hlavní pravomoci firmy ELCO a stal se jejím majitelem. Krátce ve firmě působil i další Emanuelův syn Theodor (narozený 1860), zastával zde místo prokuristy, ale později z firmy odešel a věnoval se jinému oboru.

Zakladatel firmy ELCO Emanuel Lichtwitz zemřel 21.dubna 1906 v Badenu ve věku 86 let. S jeho odchodem podnik nezanikl, úspěšně ho vedl jeho syn Jakub, firma měla i obchodní zastoupení v Bordeaux, kde podnikal Adolf Lichtwitz a kde byla otevřena pobočka opavské centrály. Největšího rozkvětu firma dosáhla díky třetí generaci Lichtwitzů, synům Jakuba Arnoštovi a Alfrédovi. Ti nastoupili nejprve jako prokuristé a později jako společníci firmy. V době jejich vedení v období po 1. světové válce byla firma ELCO nejúspěšnější, rozšířili podnik o výrobu octa, v roce 1927 přistavěli octárnu. Ve třicátých letech vyráběli až 70 druhů likérů.

Do příznivého vývoje zasáhly události 2. světové války, v tomto případě umocněné židovským původem majitelů. Firma přešla do rukou německého komisařského správce, poté  byla roku 1940 nuceně odprodána firmě Tilgner a spol. a vymazána z firemního rejstříku. Bratři Lichtwitzové utekli do Prahy, kde Arnošt roku 1941 spáchal sebevraždu. Alfréd byl deportován do koncentračního tábora a roku 1946 prohlášen za mrtvého. Po válce se neúspěšně pokusila získat firmu zpět Arnoštova dcera Erika Fingerová.  Roku 1948 byla firma znárodněna a začleněna do n. p. Slezský lihovarský a nápojový průmysl (později SELIKO).

Mgr. Lucie Harazimová