Předkové rodu Holzhausen odvozovali své jméno podle hradu v Hesensku, který zanikl již v polovině 12. století. Od 13. století patřili Holzhausenové k významným měšťanům ve Frankfurtu nad Mohanem, velmi často byli purkmistry a radními. V okolí města měli rozsáhlé statky, mimo jiné také v městě Hanau, kde se v roce 1829 narodil Friedrich baron von Holzhausen. Jeho otec, který byl kurfiřtským komořím, zemřel již v roce 1832.

Neznáme okolnosti, které vedly k tomu, že se Friedrich stal důstojníkem rakouské armády. V Opavě je poprvé doložen v roce 1857 jako nadporučík pěšího pluku I. „Císař“. V dubnu téhož roku zde nechal pokřtít svého nemanželského syna, jehož matkou byla dcera opavského hostinského Antonia Schäfferová. Měli spolu ještě další čtyři děti a sňatkem v roce 1862 se Antonie stala baronkou von Holzhausen.

Walther von Holzhausen se narodil jako první dítě až ve druhém manželství svého otce, a to 29. května 1876. Rodina tehdy bydlela na Kopečné (dnes Tyršova) ulici v domě č. 7. Otec Friedrich von Holzhausen byl v té době již pensionovaným kapitánem. Matkou budoucího šachisty byla dcera úředníka z Moravské Třebové. Početná rodina (z obou manželství měl Holzhausen celkem  8 dětí, narozených v letech 1857-1882) žila v Opavě až do roku 1890, kdy se odstěhovala do Frankfurtu nad Mohanem.

Mladý Walther zde navštěvoval gymnázium a poprvé se seznámil s šachovou hrou, kterou si krátil čas, když jako šestnáctiletý onemocněl spálou. Protože byl stále občanem Rakouska, nastoupil po maturitě v roce 1895 na jeden rok vojenskou službu do Štýrského Hradce. K důstojnické kariéře inklinovali po vzoru otce i jeho dva bratři. Po převzetí do pruské armády působil Walther mj. na kadetce v Naumburgu jako učitel matematiky.

První soutěžní vítězství zaznamenal v roce 1898 na zimním turnaji Lipského šachového klubu. Stejný turnaj vyhrál i o rok později. V době před první světovou válkou se zúčastňoval především turnajů Německého šachového svazu. V roce 1912 se Holzhausen proslavil bleskovým vítězstvím nad velmistrem Siegbertem Tarraschem, kterého porazil v 11 tazích.

Zálibu v královské hře rozvíjel i v době první světové válce. Holzhausen působil ve funkci velitele praporu na západní i východní frontě, kde byl zajat. V zajatecké táboře na Sibiři kolem sebe shromáždil kroužek zájemců a dokonce vydával hektograficky rozmnožovaný šachový časopis. V nezvyklém prostředí tábora byly takové aktivity pro vojáky vítaným rozptýlením.

Svou kariéru na soutěžích korunoval Holzhausen až po válce, když v roce 1925 vyhrál šachové mistrovství Německa konané ve Vratislavi. Již na počátku století uveřejňoval v šachových časopisech své první kompozice. Především jako autor šachových cvičení a kompozic a se tak trvale zapsal do historie této hry. Jeho stati a úvahy vyšly také knižně, poprvé v roce 1908 pod názvem Brennpunktprobleme a v roce 1926 v novém rozšířeném vydání.

Od roku 1921 byl Holzhausen, který ovládal osm světových jazyků, zaměstnán v Říšském archivu v Magdeburku, kde se jako penzionovaný major usadil a oženil. Jeho první žena zemřela již roku 1925. Zřejmě i druhé manželství zůstalo bezdětné. Šachový velmistr baron Holzhausen zemřel ve věku 59 let 9. srpna 1935 v Magdeburku a je zde také pochován.

Mgr. Zdeněk Kravar